Mezi myslím a nevím - KangChul

30. srpna 2012 v 19:44 | JiKi G |  Oneshot
Noo takže další kravinka je tu xDD prostě jsem chtěla napsat neco na KangChul pač ten pár se mi hrozně líbí ale nikdo na nej nepíše x(( xDD no tak jsem napsala já xDD A dopadlo to katastrofou xD Jako všechno ostatní xD No to je fuk xD tak si užijte čtení xD




Název : Mezi myslím a nevím
Fandom : Super Junior
Pár : KangChul
Varování : Žádné...


Ach jo. Všechno je tak otravné a nefér. Jak by se tohle asi líbilo všem těm ukřičeným fanouškům. No jo. Zřejmě hodně, ale copak takhle to má být? NE. Vlastně se skoro vše řídí podle nich. O to co my doopravdy cítíme se nikdo nestará. Fanoušci křičí KangTeuk a tam musíme jít a začít se k sobě chovat jakoby jsme do sebe byli zamilovaní, ale copak to tak je? Všude slyšíte o párech jako KyuMin, Yewook, EunHae a při mojí smůle taky SiChul nebo HanChul, ale myslíte, že někdo z nich je opravdu spolu? No vlastně je. Kyu a Min to dali dohromady asi před půl rokem ale zatím jsem nezjistil zda to tak je protože si prostě byli souzeni nebo proto, že jim to fandové vnukli do hlavy a oni si to jen myslí. Nicméně jsou spolu šťastní tak jim to brát nebudu. Teď to asi zní, že si stěžuju ale…no vlastně žádné ale není. Opravdu si stěžuju. Už mě to otravuje. Copak by Vás bavilo neustále se mačkat na někoho, ke komu necítíte víc než přátelství? Mě tedy ne, ale jak říká LeeTeuk " Udělejme to pro fanoušky" . Neříkám že Teukie není fajn, mám ho rád, ale je to prostě kamarád. Za to někoho jiného tak neberu. A tím se dostáváme k hlavnímu problému. Už se nedokážu dívat, jak tohle musí dělat ON. Krom toho vypadá jako by mu to vůbec nevadilo a já začínám žárlit…žárlit na všechny. Nemůžu za ním ale jen tak přijít a říct mu "Přestaň to dělat. Mě to vadí" Ne to fakt nemůžu. Všechno by prasklo. Zřejmě vám už došlo že ON neví nic o mích citech a já se prostě nemůžu odhodlat mu něco říct. No vlastně ani nechci. Teda chci ale je to tak složité.Kdybych to řekl jistě by mě odmítl. Zřejmě si nás spolu neumí představit stejně jako většina našich přátel a fanoušků. No řekněte už jste někdy slyšeli o páru KangChul. Já teda ne. Myslím že je to zrovna jeden z mála páru o který si nikdo, nikdy a nikde nezažádal. Holt takovou mám smůlu. No a teď jsem to provalil. Ten do koho jsem potajmu zamilovaný už sakra dlouhou dobu je Heechul. Zdá se vám to divný? mě totiž jo. No ale lásce neporučíš. Znám ho už tak dlouho a znám ho tak dobře že nejde se do něj nezamilovat. Prostě nevím jak bych to udělal aby se mi přestal tak moc líbit. Začínám z toho šílet. Hlavně když ho na podiu vidím se Siwonem nebo HanGengem a ještě víc tady doma když se neustále baví s LeeTeukem. Nemám být s Teukem náhodou já? No to je jedno ani nechci ale TEBE chci HeeChule tak pojď sakra za mnou místo za ním. Tohle bych na něj nejradši zařval ale to by mi pomohlo tak možná k pověsti naprostého magora.
Stál jsem už asi deset minut na jednom místě bez jediného pohybu a sledoval ty dva jak se spolu baví. Z toho mě probudila až něčí ruka na mém rameni. Když jsem se z toho dostal zjistil jsem že na místě na které stále koukám už nestojí ani jeden z nich. Možná to bude tím že HeeChul stojí přímo u mě a právě jeho ruka mě vyvedla z bludiště mého přemyšlení. "Děje se něco Innie?" zeptal se mě a já se mu zadíval do očí ve kterých se zračila starost. "Ne. Vše se v pohodě" zalhal jsem a usmál se na něj. Usměv mi oplatil "Tak pojď je večeři" oznámil mi sundal ruku z mého ramena a šel směrem k jídelně. Projel mnou mírný pocit smutku když přerušil ten dotek ale nenechal jsem se tím zaskočit a rozešel se za ním. Na takové pocity zklamání jsem už zvyklí. Došli jsme do jídelny a posadili se na svá obvyklá místa. Já do čela, naproti mně ShinDong, Nalevo jako první ode mě DongHae pak KiBum, Yesung a samozřejmě HeeChul a LeeTeuk vedle sebe. Na druhé straně seděl Siwon, HanGeng, RyeoWook, EunHyuk a pak SungMin u KyuHyuna na klíně…tedy doufám že si pak Min přesedne na své místo. Jídlo už bylo na stole a tak jsme se do něj pustili. Prostě jsem se ale po čas skoro celé večeře neubránil sledování HeeChula který do sebe cpal jedno sousto za druhým. Vypadal tak roztomile. Když jsme všichni dojedli musel jsem ještě s KyuHyunem sklidit a umýt nádobí z čehož jsem nebyl nadšený já, on ani SungMin, který se těšil až bude s Kyuem konečně o samotě. Mají se radši než jsem si myslel. Já jsem se jen nemohl dočkat až zalezu do svého pokoje. Jako jediný mám pokoj pro sebe což je často dost výhodné ale někdy smutné protože se tam cítím být sám. Kéž bych si tam jednou mohl nastěhovat Chullieho. Jenže ten bydlí s LeeTeukem…jaké překvápko. Nechápu to….proč mají všichni kromě mě takové štěstí. Proč se mi zdá že jsou Chulovi všichni blíž než já? Někdy vážně uvažuju o tom že bych mu měl něco říct. Třeba by mě neodmítl a pak by jsme spolu byli šťastní . Jenže je tam to !Třeba!. A i kdybych se rozhodl mu to říct nevím jak. Netuším jak bych to udělal. Ale asi bych vážně měl. Dokud je čas. Co kdyby si našel přítele….zešílel bych…takhle bych alespoň věděl na čem jsem. Takže jak bych to…..
Seděl jsem na posteli ve svém pokoji a přemýšlel….vlastně si nevzpomínám že bych někdy někomu takhle vyznával lásku…nevím jak na to…..
Takže " Chullie víš já bych ti chtěl říct že už dlouhou dobu jsem do tebe zamilovaný….Nééé to jsou hrozný kecy…moc zdlouhavý a ….a divný" Dál jsem tam seděl před sebou v ruce svíral plyšového medvěda kterého mi dal SungMin k vánocům a snažil se si na něm nacvičit vyznání lásky.
"HeeChule já tě miluju" povzdechl jsem si " Zase moc krátký a přímočarý…což je v podstatě dobře ale nemůžu to na něj zase tak vybalit…. nebo jo?" brblal jsem si pro sebe. Pohodil jsem medvěda na kraji postele a lehl si vedle něj. Už nevím…jsem bezradný….. jdu spát.
No teda to jsem si myslel že jdu ale nemohl jsem usnout…přemýšlel jsem nad tím tak dlouho dokud jsem ve své hlavě nezplodil alespoň něco přijatelného a pak jsem si to opakoval tak dlouho než jsem to uměl nazpaměť bez jediné chybičky. Teď už jen kdy mu to řeknu. A taky kdy se vyspím. Pomalu ale jistě se začíná rozednívat. Vážně mi tak dlouho trvalo to vymyslet a pak se to naučit? Měl bych se za sebe stydět ale na to teď není čas. CHCI SPÁT!!
No nakonec jsem přeci jen usnul …..asi na hodinu než se začali ostatní budit. Jooo to když se u nás někdo vzbudí, pak už spát nejde. Nedokážu pochopit, že jsou TAK hluční už TAK brzy ráno.
Vstal jsem z postele a šel rovnou do koupelny která byla k mému velkému překvapení volná. Zaradoval jsem se a hned vlezl do sprchy. Nijak dlouho jsem tam nebyl. Prostě jsem se jen umyl a šel zase do pokoje kde jsem si usušil vlasy a oblékl se. Asi jsem vám neřekl že ještě před tím než jsem včera…nebo spíš dneska usnul jsem se rozhodl že mu to musím říct opravdu co nejdřív…takže dnes. No nevím kdy ale určitě to bude během příštích sedmnácti hodin. Jestli se z toho dřív nezblázním. Proč jsem musel najednou tak změnit názor? Ještě včera před večeří jsem byl pevně rozhodnutý že mu nic říkat nebudu a teď……a teď tohle.
Rozhodl jsem se radši vyrazit na snídani. Dole v kuchyni už byli skoro všichni až na ty co ještě čekali na sprchu a na Kyua s Minem kteří zřejmě měli divokou noc, takže dospávají. No hlavní je že HeeChul tam byl. A taky LeeTeuk. Musím dnes odchytnout Chula až bude sám, což bude asi problém, ale nějak to zvládnu. Tož to mě teď nějak napadlo, že zítra máme koncert. No jestli mě odmítne tak to bude asi zaujímavé vystoupení . Ne KangIne mysli pozitivně….na druhou stranu…. nedělej si plané naděje….ach jo.
Den utíkal rychle….a já mám pocit, že rychle utíká i Chullie přede mnou protože jsem ho nemohl nikde chytit….teda samotného. No čím míň je možností mu to povědět tím větší mám odhodlání takže ho chytnu až večer než půjde spát…tak. Což už taky dlouho nebude trvat a když tak nad tím přemýšlím odhodlání zase mizí.
Je po večeři…tak akorát čas spát. Přijdu si jak nějakej vrah co vyhlíží svou oběť protože stojím ve dveřích svýho pokoje, vystrčenou mám jen hlavu a nervózně pokukuju po všem co se hne. No konečně jde. A díky Bohu sám. " Hej Chullie. Můžeš na chvilku?" zašeptal jsem když byl u mích dveří a otevřel je aby mohl vstoupit. On jen přikývl vešel dovnitř a já dveře zase zavřel . Ukázal jsem na postel v gestu jako aby si sedl a on to udělal. Já se zhluboka nadechl a přisedl k němu. Čím víc se blížila ta chvíle "odhalení" tím víc jsem byl nervózní. " Tak co se děje Innie? Mluv" prolomil ticho HeeChul. Tak jo teď nebo nikdy " Víš Chullie já…. tě miluju" a sakra tak takhle jsem si to vážně nepřipravoval . Přesně tak jsem to na něj nechtěl vybalit. Jsem blbec ale přemohla mě asi panika či co. Srdce mi tlouklo jako o život zatím co Chul na mě jen vyjeveně koukal " Co prosím?" zeptal se " No že…já…že…jsem se…já do tebe….zami…loval" a teď mi to už drhne i v krku ne jen v hlavě už neumím ani souvisle mluvit. Prosím zabijte mě někdo. HeeChul se najednou zatvářil jako by dostal ránu pěstí a já očekával že ji teď dostanu taky. A pěkně bolavou. Už jen z jeho skleslého, bolavého a bezmocného výrazu bylo jasné že mi nehodlá říct že on cítí to samé. Au. " Víš Innie. Já tě mám vážně rád, ale jako dobrého kamaráda. A po pravdě…hlavním problémem je to že….myslím že miluju Teukieho. On to zatím neví ale až si budu svými city jistý řeknu mu to a doufám….že se mnou bude chtít být. Promiň mi to prosím" podle jeho výrazu teď vážně přemýšlím koho to mrzí víc…..mě…odpověď je jasná….nikoho nemůže něco bolet tak jako mě zrovna teď tohle. Ale přesto nechci mu ubližovat takže….buď silný KangIne. Nahodil jsem ten nejfalešnější a nejhranější úsměv v mém životě a řekl " No myslím že to přežiju. Hlavně když budeš šťastný ty" Ale vlastně to vůbec není pravda. Ne že bych nechtěl aby byl šťastný…to chci ale zrovna teď mám pocit že to nepřežiju. Tohle snad nikdy nemůžu rozchodit. Tak rychlí odmítnutí jsem snad vážně ani nečekal. A proto jsem mu to nechtěl nikdy říct. No ale teď aspoň vím na čem jsem. Kdyby to vědění alespoň tolik nebolelo. " Promiň Innie" omluvil se ještě jednou a pak pomalu odešel z mého pokoje. Samota…tu potřebuju. Svalil jsem se na postel a rozbrečel se jako malá holčička která ztratila nejoblíbenější panenku. Ani si nepamatuju kdy jsem naposledy tak brečel….možná když jsem byl malí. Že já blbec si to nenechal pro sebe…že jsem nemlčel…ale co kdyby to pak dal dohromady s Teukem? Zase bych si vyčítal že jsem mu to neřekl. Z neopětované lásky prostě není dobré východisko.
Myslel jsem že snad už nikdy nebudu moc usnout ale nakonec mě můj vlastní nesnesitelně silný a nekonečný pláč sám přinutil ke spánku. Možná je to tak lepší abych mohl alespoň na chvíli zapomenout na to že se vážně stalo to co se stalo. Noc byla bezesná a na můj vkus až příliš krátká. Chtěl bych teď spát věčně protože když jsem se ráno probudil měl jsem pocit jakoby mě včera za nejvyšší rychlosti převálcoval slon a potom se navíc vrátil a zašlapal mě ještě víc do země. Jo zřejmě mě oživili a ze mě je teď jen pokus nějakého šíleného vědce. Jo vážně si připadám jako zombie….zombie se srdcem rozcupovaným na biliony drobných kousků….jako bez duše. Nikdy jsem netušil že by odmítnutí mohlo tak moc bolet. Ani se mi nechce na snídani jenže když nepřijdu….přijde někdo za mnou a to taky nechci. Prostě budu předstírat že mi nic není, najím se a zase zapadnu zpátky…nechci nikoho vidět….hlavně ne HeeChula.
No předstírat že mi nic není….nejde. Ať se snažím jak se snažím pořád cítím že mám na obličeji ten žalostný výraz. Nejhorší bylo když jsem tam přišel. Byl tam…bavil se s Teukiem a smál se. Ovšem když mě uviděl smát se přestal…..no a pak už se na mě ani nepodíval. A nakonec ani já na něj. Večer je ten koncert…nechci tam jít….zase to bude to samé co vždy. Nevím jak dobře se na podiu dokážu přetvařovat dnes…po tomhle.
Když si vzpomenu jak jsem si včera stěžoval….že mu to nedokážu říct…včera jsem si myslel že se kvůli tomu cítím mizerně ale není to nic v porovnání s tím jak se cítím teď. Celý den jsem zalezlí v pokoji a čučím do zdi. Oproti všemu ostatnímu je to nejvíc uklidňující. Čas odjezdu už se blíží…..budu se muset připravit…i psychicky.
No vše bylo jako vždy…no teda….vše ne ale víte jak to myslím. Připravili jsme se odjeli na koncert….tam jsme se připravili znovu a pak šup na scénu. Nechtěl jsem …vážně jsem nechtěl protože mi to trhá srdce ale musím na něj koukat…nedokážu se tomu ubránit. Tak moc to bolí. A ještě víc když teď musím dělat jak jsem šťastný. Jdu k LeeTeukovi…musím být u něj aby to vypadalo…něžně se ho dotknout….dát mu ruku kolem ramen a tak. Po koutku jsem zahlédl HeeChula jak na nás kouká…tvářil se tak ….zvláštně? nevím jak bych to popsal. No nechci to řešit chci jen domů.
Koncert jakoby trval věčně. Všechno dnes trvá věčně. Bude mi to tak připadat ještě dlouho? Neumím si to představit. Nikdy jsem nebyl do nikoho opravdu tak moc zamilovaný a takovou situaci jsem taky ještě nezažil. Jak dlouho asi bude trvat než se z toho vyhrabu? Den? Dva? Týden? Dva? Měsíc? Nebo dva? Co rok? No doufám že ne. Už aby to bylo za mnou. Chtěl bych se naučit zapomínat. Konečně jsem zase u sebe v pokoji. A zase můžu koukat do zdi. Jenže teď už to není tak snadný…všechno mě nějak nutí přemýšlet. Hlavně Chul. Dnes po vystoupení se choval tak zvláštně. Takového jsem ho ještě neviděl. Zajímalo by mě co se sním stalo. I když…no nemám já teď dost starostí sám se sebou? Proč se o něj pořád starám? Nechce mě tak se s tím musím smířit a všímat si ho co nejméně to půjde. Potom se bude snad snadněji zapomínat. No ne?
Najednou někdo zaklepal. Nevyzval jsem ho aby šel dál. Nechci aby sem někdo chodil na druhou stranu říkat někomu když ani nevím kdo to je aby vypadnul se mi taky zrovna nechce. No vypadá to že zastává pravidlo mlčení znamená souhlas a souhlas v tuhle chvíli znamená povolení aby šel dál protože se dveře najednou začali otevírat. Nekoukal jsem kdo to je. Je mi to jedno. Ale pak " Innie?" když jsem uslyšel ten hlas málem jsem překvapením spadl z postele. Otočil jsem se za hlasem abych se ujistil že to nebyl jen výplod mé fantazie ale ne. Vážně tam stál. HeeChul v celé své kráse. Co tu chce? Ještě víc mi ubližovat nebo co? " Můžu si k tobě sednout?" zeptal se a já přikývl. Nechci na sobě dát znát jak moc mě to bolí. Sedl si vedle mě na postel a chvíli bylo ticho. Rozhodl jsem se zakročit " Tak co potřebuješ?" zeptal jsem se jakoby nic ale zřejmě to " jakoby nic" moc neznělo. Chul se na mě zadíval a pak konečně začal mluvit " KangIne přede mnou nemusíš hrát že jsi v pohodě. Já tě znám hodně dlouho a vidím na tobě že tě to moc mrzí ale…" . " Ne Chule to je dobrý. Já jsem v pohodě" skočil jsem mu do řeči ale on stejně pokračoval. " Ne počkej. Já vím jak to je a chci ti říct….že mě to taky mrzí" Zásah bleskem. Co že to právě řekl? Že ho to mrzí. V Jakém slova smyslu to myslí? No než jsem se ale stihl zeptat odpověď přišla sama." Víš dneska na tom koncertě jsem si něco uvědomil. Totiž to že když si tam byl s LeeTeukem…žárlil jsem." Tak to jsem zrovna slyšet nechtěl. Nechci vědět že žárlí. Nechci aby mi teď ještě řekl že nechce abych se dotýkal LeeTeuka protože je jeho nebo něco takového. Čekal jsem že takhle to skončí ale Chul měl pořád co říct " Ale uvědomil jsem si že mi nevadí že jsi tam s Teukem místo mě ty ale…. Že je tam s tebou Teuk místo mě" dvojitý zásah bleskem. Takže teď jsem se buď přeslechl nebo jsem ten nejšťastnější člověk na světě. A nebo jsem to taky špatně pochopil. Bože prosím ne…..že jsem to pochopil správně…prosím. No seděl jsem tam a koukal na něj jak na kus vepřového v obchodě pro vegetariány. Vážně nevím co říct " Takže jako…že….mě máš taky rád?" dostal jsem konečně ze sebe s nadějí ale taky obavou v hlase. Jestli mě teď podruhé odmítne už to vážně nepřežiju. Chul se najednou tak zářivě usmál že ze mě opadlo vše špatné a zůstalo jen to nejlepší " No….jo. Myslím že vážně jo. Myslím že jsem se celou dobu pletl. Já nemiluju LeeTeuka….ale tebe" myslím že z těchhle slov mi musí v očích létat hvězdičky. Takže mě miluje. Mě! ne Teuka. Najednou jsem měl zase chuť se usmívat a musel jsem. Usmíval jsem se jako….no jako blázen. A Chul taky. To je snad nejkrásnější chvíle v mém životě. Ale co bude teď? "Takže můžeme být spolu?" zeptal jsem se trošku nejistě. " Já v to doufám" opověděl a zasmál se. Najednou vypadal taky šťastně. Celý svět se mi teď zdál šťastný. Pomalu jsem se začal k Chulliemu naklánět dokut mezi námi nebyla jen maličká mezera. Nakonec jsem zavřel oči a poprvé ale řekl bych že ani zdaleka naposled jsem ho políbil. Konečně jsem políbil toho kterého miluju už tak dlouho. A já si blbec nadával že jsem mu to řekl. Kdybych to neudělal tohle by se nestalo. Jsem fakt Chytrej. Líbali jsme se jen tak lehce ale bylo v tom cítit tolik lásky. Chtěl bych aby tahle chvíle trvala věčně protože….právě o tomhle jsem snil tak dlouho. Protože teď je Chullie konečně můj a já zase jeho.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ku-li-na Ku-li-na | Web | 31. srpna 2012 v 7:43 | Reagovat

Krásný blog.

2 Jiki G Jiki G | Web | 1. září 2012 v 0:05 | Reagovat

Děkuju x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama